Bessent říká, že cla se vrátí na úroveň z „Dne osvobození“, pokud se „něco“ nezmění

Trumpova cla míří zpět: USA stupňují tlak na obchodní partnery. A administrativa Donalda Trumpa znovu rozdmýchává obchodní napětí, když se blíží konec 90denního odkladu cel a USA varují téměř 100 zemí, že jim v srpnu hrozí návrat k vyšším sazbám. Ministr financí Scott Bessent oznámil, že pokud nedojde k novým dohodám, budou od 1. srpna platit tarify ve výši, jaké platily 2. dubna – tedy před pozastavením.

Tato hrozba přichází poté, co Trump 9. dubna vyhlásil úplné tříměsíční pozastavení cel, přičemž však trval na tom, že historicky vysoké tarify zůstanou jako tlakový nástroj. Nyní Spojené státy připravují dopisy pro přibližně 100 států, z nichž mnohé nemají s USA silné obchodní vazby a již čelí základní sazbě 10 %. Tyto země tak dostanou varování, že pokud se nedohodnou do 9. července, budou jejich celní sazby opět navýšeny.

Dohody se třemi zeměmi, ostatní mají čas do července

Doposud Trump oficiálně oznámil tři dohody. Spojené království zachovalo 10% clo, zatímco Čína dočasně snížila své vlastní cla z 145 % na 30 % u většiny zboží. S Vietnamem byla uzavřena dohoda o 20% sazbě. Ačkoli Trump tvrdil, že uzavřel až 200 obchodních dohod, žádné další konkrétní příklady nezveřejnil.

Scott Bessent označil připravované dopisy jako nástroj „maximálního tlaku“. Podle jeho slov se nejedná o nový termín, ale spíše o důrazný signál: „Toto je termín, kdy se to stane. Pokud chcete jednat, jednejte. Pokud ne, vrátíte se ke starým sazbám.“ Evropská unie je podle něj příkladem partnera, který se k jednacímu stolu vrátil až po hrozbě 50% cla.

Inflace, cla a reakce ekonomů

Trumpovi představitelé čelí kritice, že cla mohou zvýšit náklady pro americké spotřebitele. Společnosti jako Walmart už avizovaly zvýšení cen navzdory prezidentovým tvrzením. Bessent však mluví o „syndromu celní paniky“ a odmítá jakoukoli spojitost mezi cly a růstem inflace. V květnu sice index cen výrobců vzrostl o 0,1 %, což znamená roční inflaci 2,6 %, ale dopad cel zůstává podle oficiálních dat „nevýrazný“.

Naopak bývalý ministr financí Larry Summers upozorňuje, že příjmy z cel sice přicházejí, ale za cenu vyšší inflace a nižší konkurenceschopnosti. Summers kritizoval Bessenta za zlehčování dopadů celní politiky a varoval před dlouhodobými následky.

Administrativa trvá na své pozici

Stephen Miran, předseda Rady ekonomických poradců, argumentoval, že neexistují důkazy, že by cla uvalená na Čínu během prvního Trumpova období vážně poškodila ekonomiku. Dodal, že letošní kroky jsou pokračováním dřívější strategie. „Příjmy z cel se valí. Inflace je nízká. Pracovní místa přibývají.“ Z pohledu administrativy tedy cla fungují – politicky i ekonomicky.

Bessent také uvedl, že některé země Spojené státy vůbec nekontaktovaly, přestože jim hrozí zvýšené clo. Tato pasivita může být vnímána jako slabá vyjednávací pozice, zejména v kontextu amerického obchodního deficitu. Proto vláda využívá přístup „jednej, nebo přijmi důsledky“.

Očekává se, že v průběhu týdne bude oznámeno „několik velkých dohod“, ale konkrétní státy zatím zůstávají nejmenované. Pokud se Trumpově administrativě podaří získat výhodnější podmínky, může si připsat další diplomatický bod. Pokud ne, hrozí eskalace obchodní války, která by mohla zatížit i globální ekonomiku.

Rozšíření celní politiky může mít dalekosáhlé důsledky i mimo sféru dvoustranného obchodu. Mnoho menších států, které s USA udržují spíše symbolické obchodní vztahy, nyní čelí tlaku na rychlé uzavření dohod, jinak jim hrozí návrat k základním celním sazbám. Přestože tyto státy tvoří malý podíl na americkém dovozu, mohou se stát obětí širší strategie Washingtonu, jejímž cílem je vytvořit precedent – donutit co nejvíce zemí k ústupkům a akceptaci nových obchodních podmínek.

Vnitropoliticky Trumpova administrativa sází na silnou rétoriku a jednoduchá sdělení. Vyvolávání obrazu „spravedlivých dohod“ a boje proti obchodním deficitům může být účinným nástrojem při mobilizaci voličské základny. Cla a jejich vyjednávání se tak stávají nejen ekonomickým, ale především politickým nástrojem, který slouží k demonstraci síly a nezávislosti americké zahraniční politiky.

Z mezinárodního pohledu však přístup USA naráží na odpor. I když někteří partneři na Trumpův tlak reagují ústupky, jiní se obracejí ke konkurenčním ekonomikám, jako je Čína nebo Evropská unie. Hrozí tak riziko, že nadměrná agresivita ve vyjednávání povede k dlouhodobému oslabení důvěry v USA jako spolehlivého partnera. Země, které byly donedávna strategickými spojenci, mohou začít hledat alternativy.

V tomto kontextu bude klíčové sledovat nejen oznámení o uzavřených dohodách, ale i to, jak se promění obchodní toky a vztahy v následujících měsících. Pokud Trumpova administrativa skutečně získá lepší podmínky bez výrazných vedlejších škod, může to posílit její pozici doma i v zahraničí. V opačném případě ale hrozí fragmentace globálního obchodního řádu, která by dopadla nejen na zahraniční partnery, ale i na americké spotřebitele a firmy.